VRBA - SALIX
Vrby patří spolu s topoly do čeledi vrbovitých. Jsou to dvoudomé keře a stromy, které se vyskytují téměř po celém světě (mimo Austrálie a Nového Zélandu) ve 300-600 druzích. Velmi častí jsou také kříženci.U nás najdeme od nížin do hor asi 20 druhů vrb. Jsou to rychle rostoucí, ale krátkověké dřeviny, maximální stáří je kolem 100 let. Vrby se využívají v lesnictví (jsou především součástí nížinných lužních lesů, ale i dalších mokřadních stanovišť), sadovnictví, ke zpevňování břehů, košíkářství, řezbářství (dřeváky, naběračky, lžičky – lehké, ale málo trvanlivé dřevo), jsou významné jako jedna z prvních potrav včel, kůra se využívá v lidovém lékařství i farmacii.
Nejrozšířenější druhy vrb používané v košíkářství:
Vrba košíkářská - (Salix viminalis L.), konopina
Keř s rovnými vzpřímenými větvemi. Patří mezi nejrozšířenější a nejstarší košíkářské vrby. Proutí je hladké, pevné, barva lýka tmavozelená, hnědozelená. Listy jsou střídavě postavené, úzce kopinaté, nejširší pod polovinou, na obvodu vlnité až celokrajné a s podhrnutým okrajem. Na rubu jsou stříbřitě chlupaté. Dobrá odrůda, která tolik netrpí škůdci ani krupobitím. Kvalita proutí je menší než má vrba americká.
Vrba trojmužná- (Salix triandra L.) – syn. vrba mandlová (Salix amygdalina L.), mandlovka
Rozkladitý keř s vyvinutým kmínkem. Borka je skořicové barvy a na silnějších větvích a kmíncích se odlupuje v plátech. Listy jsou úzce eliptické – kopinaté, lysé, lesklé. Alespoň některé mají ve střední části rovnoběžné okraje. Jedna z nejdéle pěstovaných košíkářských vrb.Vyžaduje těžší, živinami bohatší půdu. Proutí je zelenošedé až zeleno tmavě hnědé – olivově zelená. Vadou je malá odolnost proti škůdcům, chorobám a trpí také jarními mrazíky.
Vrba nachová - (Salix purpurea L.), rakovice, zlatolýč
Keř s tenkými vzpřímenými větvemi, nápadný žlutým lýkem. Listy střídavé – vstřícné, obkopinaté, nejširší nad polovinou., zespod sivé, při usychání černající. Barva proutí je šedozelená, někdy červená. Větví se málo. Půdu vyžaduje lehčí. Je jednou z nejskromnějších vrb na podmínky.
Vrba rakytníkolistá - (Salix x mollissima syn. S. x hippophaeifolia Thuill)
Je to kříženec vrby košíkářské a trojmužné (mandlové). Dorůstá v nevysoký keř se žlutozelenou nebo až hnědočervenou kůrou. Listy úzce kopinaté. Velmi dobrá košíkářská vrba. Trpí většinou pouze listovými chorobami.
Vrba americká -(Salix cv Americana)
Nízký prutnatý keř. Listy kopinaté, na rubu olysalé, jen na střední žilce chlupaté,šedavé, při rašení červené. Druh byl dovezený do Evropy koncem 19.století.. Spodní část prutu je světle zelená, střední část je zelenohnědá a přechází do hnědočervena a vrcholek je tmavohnědý. Dorůstá délky 250 cm. Lze ji charakterizovat jako vrbu nejkvalitnější. Je velmi choulostivá na škůdce a choroby.
Vrba křehká - (Salix fragilis L.)
Je to strom se světlými, šedozelenými větvemi. Listy kopinaté, oboustranně lysé, na rubu sivě ojínělé. Bývá zaměňována za vrbu bílou. Pěstovaná jako „hlavatá“ vrba pro proutí.
Vrba bílá - (Salix alba L.), potočnice
Strom dorůstající výšky 25 m. Listy úzké, kopinaté, na rubu hedvábně chlupaté. Je to nejznámější vrba pěstovaná jako „hlavatice“. Roste hojně podél toků v nízkých polohách.Trpí mrazem. Má mnoho odrůd. Používá se na hrubší košíkářské práce.
Vrba špičatolistá (Salix acutifolia), kaspická vrba
Keř s dlouhými tenkými větvemi. Listy úzké, kopinaté. Pochází z východní Evropy. Je méně úrodná. Používá se jako přípravná dřevina při zalesňování. Technická vrba.
A další běžné druhy vrb: vrba jíva – rokyta, vrba popelavá, vrba ušatá, vrba pětimužná atd.